Zákon č. 161/1961 Sb., trestní řád („trestní řád“ či „tr. řád“), stanoví poměrně podrobná pravidla při opatřování důkazů obsahem soukromých nahrávek orgány činnými v trestním řízení.[1] Nelze též přehlédnout, že právě výklad těchto pravidel je v současné době velmi frekventovaným tématem, kterému se dostává značné pozornosti jak ze strany rozhodovací praxe soudů,[2] tak prostřednictvím erudovaných komentářů odborné veřejnosti.[3] Pokud jde však o záznamy získané a předložené osobami od orgánů činných v trestním řízení odlišnými, je situace jiná. Explicitní právní úprava postupu při vyhledávaní, opatřování a předkládání soukromých nahrávek v českém právním řádu zcela absentuje, a není tak zcela jasné, za jakých okolností je možné k použití takového, mnohdy klíčového, důkazu přistoupit.
Monografie Procesní použitelnost důkazů v trestním řízení a její meze je dostupná zde.